Rozhovory s historickými osobnostmi #3
Božena Němcová
Vím, jak se stát národní influencerkou.
S Boženou Němcovou zkoumáme klíčové prvky ženské emancipace a způsoby jak zaujmout i probudit společnost. „Klíč je samozřejmě ve schopnosti argumentovat…nebála jsem se komunikovat,“ objasňuje, jak dokázala přesvědčit muže, aby ji zapojili do společenského dění. Život Němcové je znám velkou řadou těžkostí, a proto společně řešíme, jak si udržet životní sílu a vystačit s málem. Povídáme si rovněž o její celoživotní vášni – literatuře. „Já se Babičkou vracela k tomu, jak by ten život lidí, vzájemné vztahy, soužití s přírodou, jaké měly být. A vy mi tady teď říkáte toto…,“ reaguje při zjištění, že její velké dílo se v dnešní povinné četbě netěší velké popularitě. Z pozice zkušené spisovatelky a „influencerky“ své doby se s námi podělila o tipy, jak žít z vlastní tvorby i na romány psané umělou inteligencí.
Tvůrci dílu
Moderátor: Jiří Bréda
Božena Němcová: Veronika Janků
Odborný poradce:
doc. PhDr. Magdaléna Pokorná, CSc.
Mgr. Karolína Zoe Meixnerová
Zvuk a střih: Michal Šimeček
Produkce: Martina Kolářová, Veronika Bubáková, Klára Brédová
Scénář a režie: Jan Novotný
Za podpory laskavého Montéra z Říčan
Na co se v podcastu ptáme
Co potřebuje žena, aby se stala národní „opinion leaderkou“?
Jak se prosadit mezi muži?
Jak hodnotí dnešní literární směry?
Co by doporučila začínajícím spisovatelkám a spisovatelům?
Co si myslí o románech psaných umělou inteligencí?
Zaznělo
Kde jste přišla, resp. ženy mohly přijít na to, že mohou naplnit svůj život i jinak než „pouze“ péčí o rodinu? Jak se daly objevit ty nové světy?
Z četby. Ale i četba byla pro ženy a dívky kontrolována. Já jsem leccos přečetla od George Sandové… a pak se nové světy daly objevit osobní zkušeností. Například u mě to bylo díky babičky, ale také díky mému muži a jeho známých… to jsem se dostala do české společnosti.
Tak to byste nám mohla možná poradit. Jak mohou dnešní ženy objevit nové světy v rámci emancipace, prosazení se žen?
Víte… možnosti a práva žen se opravdu hodně posunuly dopředu. Muži nás dnes již dokáží respektovat, i když je stále na čem pracovat. A z toho se raduju. Ale víte, co se za těch 200 let nezměnilo? To taky může být odpověď na vaši otázku, Jirko. Respekt ženy vůči další ženě. Sama jsem na to pravidelně narážela. V mé cestě mi nejčastěji házely klacky pod nohy převážně ženy. Pomlouvaly mě, jak se nedokáži postarat o sebe, ani o děti.
A máte pocit, že se dneska děje něco obdobného, ano?
Némlich tak. Ženy samy sebe dělí na sobecké kariéristky anebo kaší ulepené matky. Na emancipaci a feminismu je nejkrásnější možnost volby. Že si každá žena může vybrat, kým chce být, ať už ředitelkou velké firmy, která ke svému životu potřebuje paní na úklid, nebo maminkou pěti dětí, co dává přednost péči o rodinu. Ani jedno přece není špatně, tak proč se ženy nedokáží vzájemně podpořit? Myslím, že toto by dnešním ženám mohlo otevřít nové světy a usnadnit cestu k rovnoprávnosti.
//
Kromě emancipace jste prožívala i různé podoby národní hrdosti, ale i silného až možná extrémního pocitu češství. A to my prožíváme dneska taky. Jakou formu národní hrdosti/emancipace vy považujete za správnou, dejme tomu za zdravou?
Hm… tu, která prospěje. Která přispěje k něčemu lepšímu, ke zlepšení a jinému neubližuje. To je důležité. Že jinému neubližuje. Vzdělání má v tomto ohledu strašně důležitou roli. A tím mám na mysli ušlechtilé mravy a dobré srdce. Takové hodnoty, které posilují sebevědomí a občanské ctnosti… jak jsme tomu říkali. A taky svobodu slova a svobodu tisku – s tím jsme strašně zápasili.
Do jisté míry o to zápasíme i my dnes…
To máte těžko. Souvisí s tím totiž sociální otázka. Já si v revolučních letech uvědomila, že svoboda je sice bytostně krásná věc, ale pokud k ní nemáte i zdraví, které vám ničí bída, tedy např. že nemáte jistotu výdělku, tak ta hodnota svobody hodně, hodně ztrácí.