Rozhovory s historickými osobnostmi #7
Ema Destinová
Vím, jak překonávat hranice
S Emou Destinovou otevřeme téma emancipace a práce na sobě samé – „hlasivky, možnosti resonance a talent jsou od Pána Boha, ostatní je řehole,“ vysvětluje operní pěvkyně. Promluví o tom, co znamenalo být ženou v době, kdy se očekávalo “hlavně tiše zpívat, ne hlasitě žít”. Počeštěním jména dala v zahraničí jasně najevo, odkud je a kam patří – „byla to moje očista, moje ženská vlastenecká emancipace.“ Jaká byla spolupráce s Gustavem Mahlerem? Kolika jazyky hovořila? A co kdyby nezpívala? Možná by byla špiónkou – možná jí i byla. V rozhovoru se totiž dotkneme i její tajemné role kurýrky při spolupráci s českým odbojem – ukrývání šifer, práce pro vlast. Jaké že je nejdůležitější poselství, které by hudba měla předávat? A ukáže nakonec Ema moderátorovi podcastu Jirkovi své tetování? Poslechněte si rozhovor s jednou z nejdrsnějších žen své doby!
Tvůrci dílu
Moderátor: Jiří Bréda
Ema Destinová: Alena Zahradníkováa
Odborný poradce: RNDr. Jan Králík, CSc.a
Zvuk a střih: Michal Šimečeka
Produkce: Martina Kolářová, Petra Kolářová, Veronika Bubákováa
Scénář a režie: Jan Novotný
Za finanční podpory laskavého Montéra z Říčan
Na co se v podcastu ptáme
Co má společného s naším moderátorem Jirkou?
Proč si změnila jméno z Kittlové na Destinnovou?
Jak její kariéru ovlivnily cikánské kořeny?
Bylo těžké domluvit se s Gustavem Mahlerem na společném pojetí Prodané nevěsty?
Jak se stala součástí protirakouské organizace?
Má hudba politickou a sociální roli?
Jaký má názor na remixování a samplování starších skladeb?
Zaznělo
JB: Dneska patří mezi nejpopulárnější české zpěváky stále Karel Gott, Lucka Bílá a Ewa Farná… a např. Českého slavíka vyhrává i Marek Ztracený.
ED: Oh, to jsem ráda, že jsou tam i ženy!
JB: Ale je to spíš starší škola umělců. Už tu ale máme i tuny nové generace, nové hudby. Tak či tak: co je klíčem k úspěchu, ať už je to klasická hudba nebo třeba populární?
ED: Co v hudbě nemá rytmus, co nemá obsah, melodii, to nemůže oslovovat. Neřekla bych, že se na tom někdy něco změní.
JB: No ono nám v této době do toho rapidně vstupují technologie a vůbec tvorba a způsob doručování hudby k lidem… to není jen jít na koncert, víte...
ED: A co se tím mění a změní? Nemyslím, že by bylo důležité, jakou cestou se hudba k lidem dostane. Po staletí lidé z venkova slyšeli jen jednou za týden při mši varhany a o masopustu v hospodě šraml k tanci. Ale o to víc se zpívalo. A kolik muzikantů tenkrát vyrostlo! Pokud by lidé naopak měli muziku slyšet od rána do večera, vnímání by se jim otupilo a muzika by jim zevšedněla. Toho bych se nerada dožila.
//
JB: … A dokázala byste trochu více přiblížit tu práci na vašem hlase? Že jste musela tak moc makat na sobě…
ED: Než jsem přišla k manželům Loewovým, vytvořila jsem si ve zpěvu špatné návyky. Přezpívávala jsem totiž tenorové sborové party, měla jsem ráda hluboké tóny, takže jsem hlas často tlačila do nepřirozených poloh… a ten pak zhrubnul, což samozřejmě nebylo dobře. Takže bylo nejprve potřeba můj hlas osvobodit od těch zlozvyků, naučit se vyrovnat hlasové rejstříky a barvu v jeden celek a až po zvládnutí všech těch nových základů se dalo teprve postupovat dál…
JB: No... úplná věda.
ED: Časem jsem se konečně naučila využívat i hlavové resonance, kterých je zapotřebí u produkování vysokých tónů, no a pak už šlo učení postupně k písním a operám, ovšem pořád za přísného dohledu paní Marie a jejího manžela. Ale říkám to hodně, hodně zjednodušeně.
JB: Myslím, že i toto zjednodušení stačí, děkuji.
ED: Ještě něco: hlasivky, možnosti resonance a talent jsou od Pána Boha, ostatní je řehole – dechová opora, hlavové tóny, rejstříky – technika se nedá ošidit. Učí se roky denně, teprve pak můžete začít zpívat. Jak jsem zmínila, měla jsem štěstí na ty nejlepší učitele.
//
JB: Povedlo se vám to a z jeho hudby jste udělali ještě větší klenot.
ED: A nebyli jsme sami, určitě musí zaznít ještě jedno české jméno, a to Otakar Bartík, tanečník a baletní mistr. Bez něho by se v Metropolitní opeře netančila ta pravá polka, ani furiant. Myslím, že každý z nás jsme viděli podobně, jak by měla Prodaná nevěsta působit.
JB: A? Můžete ještě trochu zavzpomínat? Jak jste to plánovali…
ED: On Mahler se zajímal o každý detail. Chtěla jsem, aby Prodaná nevěsta zněla tak, jak si ji asi Bedřich Smetana představoval, ale Mahler si přál, abych zpívala některé pasáže pomaleji a s větším prožitkem. Vlastně mi pomohl pochopit Mařenku nově … byl pro mě jediný dirigent, který toho mohl dosáhnout.
JB: To by Smetana slyšel určitě rád. Mimochodem, i on byl hostem našeho podcastu. Říkal jsem mu o vás a moc vás pozdravuje.
ED: Jó? Ježíši! Moc děkuji!