Rozhovory s historickými osobnostmi #4
Jan Ámos Komenský
Vím, jak napravit věci lidské.
S Janem Ámosem Komenským rozebíráme pohled učitele národů na dnešní svět vzdělávání – kde vidí pokrok, co mu naopak chybí, jak hodnotí aplikace jako např. Duolingo a jak by designoval současné školství. „Jsme rozporuplní. Nejsme úplní démoni, ale nejsme taky ani úplní andělé. Ono se to totiž vzájemně snoubí,“ vysvětluje mistr potřebu napravovat věci lidské a boje s naší samosvojností. Renesanční myslitel sdílí také své tipy pro úspěšný business vycházející z nám vlastní tendence ke smysluplnosti lidského života. V podcastu zazní i Komenského revoluční pedagogické myšlenky. „Učeni mají býti všichni, všemu, všemi dostupnými prostředky, a to postupně a přirozeně v logicky navazujících krocích.“
Tvůrci dílu
Moderátor: Jiří Bréda
Jan Ámos Komenský: Miroslav Hruška
Odborný poradce: Mgr. Petr Pavlas, Ph.D.
Zvuk a střih: Michal Šimeček
Produkce: Martina Kolářová, Veronika Bubáková
Scénář a režie: Jan Novotný
Za podpory laskavého Montéra z Říčan
Na co se v podcastu ptáme
Proč je pro nás lidi vzdělávání tak důležité?
Jak by Komenský proměnil dnešní školství?
Co je to ta „samosvojnost“, která nás kazí?
Jsou lidé od základu opravdu tak špatní?
Jak být úspěšný v podnikání i vlastním životě?
Zaznělo
Kdybyste byl ministr školství, jak byste v této době designoval školství?
No, možná vás překvapím, ale hlavně bych se snažil udržet povinnou školní docházku, kterou jsme my ještě neměli. A to v co nejvyšší možné kvalitě.
A proč udržet? To jako že by zanikla?
Hmm… nechci malovat čerta na zeď, ale ještě několik takových krizí, jako jsou epidemie, války, masové migrace… ehm, růst cen energií a inflace … a do toho vzestup populismu, a můžete tu brzy mít generaci, v níž budou dvě třetiny lidí pologramotných nebo úplně negramotných. Dal jsem si tu práci a podíval se na vaše sociální sítě…
.. tak to jste asi dělat neměl.
Dominus vobiscum… Pán s vámi.
Dobře, ale jak z toho ven?
Nejsem politik, ale kdybych byl, snažil bych se asi o nápravu dvojí cestou, dvěma motivačními opatřeními. Říkejme jim třeba „cukr a bič“. Stipendii bych na konci ZŠ a SŠ podpořil pracovité a dobré rodiny, které jsou ale relativně chudé např. kvůli hendikepu, nemoci, ovdovění nebo osiření …. nebo i jen většímu počtu potomků, aby ty jejich děti měly možnost dosáhnout kvalitního vzdělání a staly se samy později dobrými rodiči a učiteli další generace. To by byl ten cukr. Pro lenochy a rozmazlené zbohatlíky bych naopak pro další studium po ZŠ zavedl školné. To by byl ten bič. A ze školného… to bych financoval právě ta stipendia.
//
Proč je vzdělávání pro nás lidi tak důležité? A teď je jedno, zda za vaší nebo naší doby…
Víte, já bral, beru, a i vy byste měli školy brát jako dílny lidskosti. S kterou samozřejmě jde ruku v ruce celistvost naší integrity. Člověk skutečně vzdělaný je totiž ten, kdo zná dobré, chce dobré a koná dobré. V tom je složka kognitivní, volní i konativní. Tedy znám, chci a konám. A to vše – když se nikdo nedívá! Ano? Když se nikdo nedívá. To je na tom to důležité, protože se vždy někdo dívá…
Velké oko boží?
Ano, obehloupiti hospodina nelze. Ale abych odpověděl na tu vaši otázku důležitosti. Cílem vzdělávání by dle mého nemělo být uplatnění na trhu práce, jak dneska říkáte. Ale mělo by při nejvyšší vůli sloužit k překonání lidské samosvojnosti… To vám asi rovnou rozvedu, viďte.
Buďte tak laskav, to jsem si nevygooglil.
