Rozhovory s historickými osobnostmi #6
Jan Werich
Vím, jak i dnes dělat humor
S Janem Werichem se ponoříme do tajů humoru – jaký je jeho smysl a úděl, co humor vlastně je a zda se dá naučit. Humor by měl být „jako laskavý šleh proutkem, ne jako hrubý úder kyjem,“ popisuje Mistr, a otevírá tak téma, jak si poradit s hyperkorektností (nejen humoru) v dnešní době. Rozebíráme inspiraci při spolupráci s Voskovcem, schopnost humoru „tepat“ nešvary doby a nelibost vůči bezbřehému vymýšlení si nových slov bez znalosti jejich významu, zejména v politické sféře. Jakým směrem by dnes vedl kulturu, kdyby se mohl stát jejím ministrem? Na čem by se, dle něj, mělo stavět opravdové přátelství a celkový vztah k lidem? Pojďme se spolu s Mistrem, nejen humoru a satiry, zamyslet nad tím, jak můžeme formovat dnešní pohled na svět pomocí humoru, lidskosti, objektivity a otevřenosti, ke všemu, co nám přináší.
Geniální komik tvrdí, že rozhodně není „jukebox na vtipy.“ Doposlouchejte náš podcast do konce, ať zjistíte, zda se našemu moderátorovi Jirkovi podaří vyškemrat alespoň jeden vtip!
Tvůrci dílu
Moderátor: Jiří Bréda
Jan Werich: Jan Mlčoch
Odborný poradce: PhDr. Zdeněk Doskočil, Ph.D.
Zvuk a střih: Michal Šimeček
Produkce: Martina Kolářová, Petra Kolářová, Veronika Bubáková
Scénář a režie: Jan Novotný
Za finanční podpory laskavého Montéra z Říčan
Na co se v podcastu ptáme
Co je podle Jana Wericha humor?
Bál se někdy, že humorem urazí?
Jak dělat humor, aby v dnešní polarizované době národ spojoval a nerozděloval?
Je hrdým Čechem?
Jak budovat přátelství?
Co si myslí o tzv. Snowflakes?
Zaznělo
Werich: S Voskovcem jsme si dělali srandu z pivních keců, z prďolovského žvanění a uslintaných vtipů. Špatné a oplzlé anekdoty…
Moderátor: Tohle prostředí já miluju!
Werich: Tak to budete znát naše milovaná hesla: Malý, ale naše. Smrádek, ale teplíčko.. Narážky na sebeklamy, slabosti, zlořády.. Ve srandě, samozřejmě, aby to nebylo jako z kazatelny. Víc, než Čech být nemůžete. A já taky ne, neumím a ani nemohu být někdo jiný. Ale protože jsem Čech, tak to ještě neznamená, že musím přehlížet chyby, které máme.
//
Moderátor: Zastavme se u dnešní politiky. Tu jste komentoval různými uměleckými prostředky.
Werich: Nechtějte po mě nějaké velké soudy … nerad bych o sobě opět četl, kde jsem se podepsal, s čím jsem souhlasil a proč zase nemůžu hrát…
Moderátor: Nebojte! Stejně jste mrtvý. Fakt. Povězte nám třeba, co se za ta léta nezměnilo … co je pořád stejné za vás i za nás.
Werich: Napadá mě, že jsem tuhle U Pinkasů řešil s lidmi okolo, že největší úkol poctivých lidí ve vládě je nastolit zpět důvěru v politiku. Získat důvěru zpátky. Například.
Moderátor: A nechtěl byste tu zůstat s námi a něco dělat pro lidi?! Máte takovou důvěru!
Werich: Ale kdeže, tfuj! Naopak! Já důvěru neměl. Satirici nemají důvěru… víte co.
Moderátor: Tak nám aspoň poradíte? Co mám jako vlastně dělat?
Werich: Nedělejte ty samé chyby, neházejte bumerangy, které se pak vracejí. Těch já zažil hodně. Najděte si paralelu z mé doby. Třeba: jak se vymýšlela slova jako ne-komunista a anti-komunista, a jiné. To jsem vždycky chtěl vědět, co to je. Kde je ta hranice těch slov…protože pokud budete mít zaklínací formule a jejich výklad začíná na dobré nebo zlé vůli toho vykladače, tak to jsou přesně ty bumerangy, které se vám pak vrátí. Učte se je nevyhazovat.
//
Moderátor: Dneska hodně lidí po světě cestuje skrze nová média, podcasty, reels, storiečka, pak taky TV dokumenty, skrz různé seriály…
Werich: Člověk, který harcuje s touhou dozvědět se, cestuje přes všechny dálky hlavně k sobě samému. Ujede tisíce kilometrů, aby objevil taky to, co má za rohem. Ale musí je napřed ujet, aby na to přišel sám.
//
Moderátor: Pane Werich, a když už jsme u toho moderního umění. Tak jako jste kdysi vy obdivovali malby na plátnech a sochy z mramoru, my dnes máme před sebou nové formy vyjadřování, které nám technologie nabízí. Byl byste tomu otevřen, nebo byste to spíš zatratil…
Werich: Ale to já zase moderní cesty obzvláště v umění vítám. Nejde se zakonzervovat. To máte nové výzvy a nové inspirace. Není to tak?
Moderátor: Ale je …
Werich: Ale stejně tak je důležité, abychom nezapomínali na lidský prvek v umění. Umění je totiž nejen o technice a výsledku, ale také o emocích, zkušenostech a lidském doteku.
Moderátor: Vy zkrátka mluvíte jako kniha. Heleďte, pojďte mi zodpovědět poslední otázku před poslední pauzou. Jaké technologické vynálezy byste nám přál vidět v budoucnosti?
Werich: Asi bych si nechal zdát o budoucnosti, kde technologie podporují svobodu slova, uměleckou kreativitu a celosvětové porozumění. Tečka.