Podcast, ve kterém ožívají osobnosti české historie.

Rozhovory s historickými osobnostmi #5

Karel IV.

Vím, jak vyjít z prohry jako vítěz.

S Karlem IV. rozebíráme jeho četné doteky se smrtí, zkušenosti s bojem i diplomacií a tvorbou panovnického PR, u kterého zdůrazňuje důležitost „obklopovat se lidmi chytřejšími a s vyšší osobnostní a morální integritou, než jsme my sami.“ Otec vlasti se s námi rovněž podělil o recept, jak má panovník vést v nejednotném světě svou zemi. „Nepřekážet cizím impulsům ani cizincům, kteří přicházejí a obohacují život a kulturu,“ říká. Dále se bavíme o udržitelnosti, obchodování, o víře a hodnotách, na které by nikdo ani v dnešním světě neměl zapomínat. Zjišťujeme, jak se jeden z nejváženějších panovníků naší historie staví k možnostem virtuální reality a nákupu kryptoměn.

Tvůrci dílu

Moderátor: Jiří Bréda
Karel IV.: František Špaček
Odborný poradce: Mgr. Václav Žůrek, Ph.D.
Zvuk a střih: Michal Šimeček
Produkce: Martina Kolářová, Veronika Bubáková
Scénář a režie: Jan Novotný
Za podpory laskavého Montéra z Říčan

Na co se v podcastu ptáme

Jak Karla IV. ovlivnily prožité situace na hranici života a smrti?

Co by vzkázal současným elitám a politikům?

Jak se mu podařilo udržet si po 700 let pozitivní PR/image?

Kdy dal přednost diplomacii před bojem?

Jaké lidské ctnosti vnímá jako nejdůležitější?

Jak by využil virtuální realitu ve vladaření?

Zaznělo

Hodně nás trápí, a bude to jenom horší, udržitelnost planety. Tempo společnosti se ne úplně slučuje s tím, jak funguje. Jaké zkušenosti máte v tomto směru?

S přihlédnutím k zkázonosným přírodním jevům, které jsem za svůj život viděl, jsem byl v tomto ohledu velmi citlivý. Zažil jsem roky neúrody způsobené chladným a deštivým létem, největší povodně za tisíc let a invazi kobylek. Proto jsem se také zasloužil o zakládání rybníků a ochranu lesů, vzácného zdroje surovin.

Že jste si přírodních darů cenil, víme. Např. křivoklátských lesů. Na strom, který neporazil vítr nebo neuschl, jste nedovolil sáhnout, viďte?

Je to tak. Unus arbore exciso, una amputata manus.

A to znamená co?

Jeden zkrácený strom za jednu uťatou ruku…

Mankote…

S přírodními živly je nutné vycházet opatrně, je to jediná obživa, kterou máme. Země nás musí uživit. Jak praví svatý Bernard z Clairvaux: „Věř zkušenému! Více se naučíš v lesích než v knihách. Dřevo a kámen tě naučí tomu, čeho neuslyšíš od mistrů.“ V tomto okamžení minulo devět století od citátu. Zvu Vás k rozvažování, Jirko, jakého posunu se lidstvo za ten čas dočkalo?

Karle, teď se zeptám opravdu pohledem 21.století. A pohledem dnešní ateistické většinové české společnosti. Není víra, jak se někdy říká, jen snahou vyhnout se tíži života pod věčnou otázkou?

To rozhodně neplatí! Já bych řekl, že se jedná o mocnou lidskou důvěru v naději, pomoc a vděčnost. Víra nás posiluje a poskytuje nám sílu čelit výzvám života, namísto abychom se jim snažili uniknout. To zaprvé. A za druhé …vyhnout se tíži života pod otázkami… No, to by měl být jen způsob člověka v bezvýchodné situaci. Člověka, jenž je nemocný, vyprahlý a vyhladovělý, a už mu nezbývá nic než stěžovat si na bolesti, hlad a žízeň. Člověka, který už je jen stínem své bývalé bytosti, a nemá už kam jít. To je opravdu tíha života, se kterou se musí bojovat až do konce.

Zdá se mi moudřejší obklopovat se lidmi chytřejšími a s vyšší osobnostní a morální integritou než jsme my sami. Nicméně, pozoruji, že tady u vás je to tak nějak naopak… Ale jen moudřejší mohou nás obohatit! A snad tyto mé hovory budou poslouchat i vaše současné elity a politici. Těm bych vzkázal více naslouchat než se překřikovat.